Duše kolínského činžáku
málem přišla o domov

Šedé panelové sídliště v Kolíně na první pohled nevypadá jako místo plné poezie. Mezi řadami stejných oken se ale skrývá jeden byt, ze kterého se téměř každou sobotu line vůně skořice, másla a horkých povidel. Je to domov paní Jany. Její povidlové koláče jsou v domě vyhlášené. Paní Jana je ten typ člověka, bez kterého by byl panelák jen chladnou betonovou krabicí. Žije pro druhé. V domě bydlí několik velmi starých sousedů, pro které je každý krok mimo byt obrovskou překážkou. Paní Jana jim nosí nákupy, uklízí, peče, a hlavně jim naslouchá. Je jejich kotvou v osamělém světě.

Sama ale netušila, že její vlastní kotva se pomalu uvolňuje z řetězu. Všechno to začalo před lety. Starý dluh, na který paní Jana dávno zapomněla. Žila v naprostém klidu a přesvědčení, že je všechno splacené. Roky ji nikdo nekontaktoval, nikdo neposlal jedinou upomínku. Když jí proto do schránky přišly první dva dopisy od Zustavate.cz, jen nechápavě zakroutila hlavou. Byla si jistá, že žádné dluhy nemá. Dopisy považovala za omyl nebo za nějakou podezřelou nabídku, a tak je bez zájmu založila hluboko do zásuvky psacího stolu.

O pár týdnů později ale přišel den, na který paní Jana nikdy nezapomene. Vrátila se z nákupu a ve schránce našla obálku. Když uviděla modrý pruh, sevřelo se jí hrdlo. Úřední jazyk byl chladný a nesrozumitelný. Četla ta slova stále dokola, ale její mysl je odmítala přijmout: usnesení o nařízení dražby… znalecký posudek… povinnost zpřístupnit byt znalci. V té vteřině se jí zhroutil svět. Byt po tatínkovi, který si svépomocí krok po kroku zútulňovala a kde měla každou vzpomínku, měl jít pod kladivo. Zaplavila ji vlna zoufalství, studu a paralyzujícího strachu. Co bude dělat? Kam půjde? A co sousedé, kteří jsou na ni odkázaní?

S třesoucíma se rukama začala prohledávat zásuvky. Vyhazovala staré účtenky, až konečně na dně našla ten pomačkaný, dříve ignorovaný dopis od Zustavate.cz. Vytočila uvedené číslo a já jsem zvedl telefon. Hlavně jsem tehdy poslouchal. Tak jako to dělám vždycky. Paní Jana chtěla vědět, zda jí dokážu pomoci. Nechtěl jsem po ní žádná čísla ani paragrafy. Potřeboval jsem nejdřív zjistit, co prožívá a co vlastně potřebuje.

Druhý den už jsem seděl v její kuchyni v Kolíně. Atmosféra byla napjatá, paní Jana byla nervózní a v hlavě jí hlodala přirozená nedůvěra. V dnešní době člověk prostě neví, komu může věřit. Já jsem ale nespěchal. Nesnažil jsem se jí vnutit rychlé řešení. Trpělivě jsem sbíral střípky informací, abych pochopil celkový obraz.

Nakonec jsme společně z mnoha teoretických možností poskládali plán na míru. Najít investora, který uhradí veškeré dluhy přímo při prodeji nemovitosti, přičemž paní Janě bude na katastru nemovitostí zapsáno doživotní věcné břemeno užívání. To znamenalo jediné. Paní Jana dostane své peníze, všechny dluhy zmizí a ona bude moci v bytě bydlet až do konce života. Nikdo a nikdy ji už nebude moci vystěhovat.

Cesta k cíli ale nebyla jednoduchá. První těžká zkouška přišla brzy. Byt musel být na základě usnesení od exekutora zpřístupněn znalci. Pro paní Janu to byl obrovský zásah do soukromí, pocit zmaru, kterému nešlo odporovat.

Mnohem větší nebezpečí však číhalo v pozadí. Ukázalo se, že věřitel, který exekuci vedl, měl s bytem vlastní plány. Chtěl ho získat pod cenou pro sebe a paní Janu bez milosti vystěhovat. Začal dělat všechno pro to, aby k úhradě dluhu nedošlo. Blokoval jednání, vyhýbal se kontaktu a schválně natahoval čas, aby mezitím naskakovaly likvidační úroky. Zdálo se, že čas hraje proti nám a dražba je nevyhnutelná. V tu chvíli se ale ukázala síla našeho zázemí v Zustavate.cz. Nastoupil náš právní tým. S využitím předžalobních výzev, tvrdého tlaku na procesní pravidla a po sérii nekompromisních osobních jednání se nám podařilo spekulativního věřitele usměrnit a donutit ho k převzetí dlužné částky.

Následovaly týdny intenzivního papírování. Pro paní Janu to byl vyčerpávající maraton. Když ji o víkendu nebo večer přepadla úzkost, jednoduše vzala telefon a volala mi. Vždycky jsem jí telefon zvedl, uklidnil ji a trpělivě vysvětlil, že každý krok je černé na bílém smluvně zajištěn a nic se nemůže pokazit.

Dnes je v kolínském bytě opět klid. Poslední dokumenty jsou podepsané, dluhy do haléře smazané a na katastru svítí neprůstřelné věcné břemeno dožití. Paní Jana nikam neodchází. Každou sobotu ráno se chodbami činžáku opět line sladká vůně čerstvě upečených povidlových koláčů. Paní Jana nese první talíř o patro níž. Už se nebojí každého bouchnutí schránky. Je doma. Zachráněná, klidná a spokojená.

Aleš ze Zustavate.cz